Letní kaprařina na řece
Léto. Dalo by se říct, že toto období rozděluje rybáře na dva tábory. Někteří k vodě kvůli velkému množství lidí nejezdí, druzí k vodě jezdí rádi a horké dny, kdy aktivita kaprů za světla není úplně vysoká, si krátí s blízkými, koupáním a opalováním se. I mě velké množství lidí na březích našich vod trápí, ale bez ryb bych být nemohl. Proto se snažím vyhledávat neobvyklá místa, kam moc rybářů z různých důvodů nejezdí. Jedno takové místo jsme s kamarádem zvolili i letos v srpnu a byla to trefa do černého! Výběr místa trval poněkud dlouho.
V červnu jsem si vytipoval jedno místo a minimálně tam vždy jednou v týdnu a jednou o víkendu zajel, abych zkontroloval, jestli tam někdo jezdí nebo ne. Při té příležitosti jsem to tam vždy prohodil pár hrstmi kuliček, které jsem měl po ruce. Tenhle flek se nachází na vnitřní straně zatáčky, kde je logicky menší hloubka a na dně nános listí a větviček. Tuhle stranu moc v oblibě nemám. Z 90 % případů volím vnější stranu zatáčky, kde mám koryto přímo pod nohama a můžu chytat relativně hluboko. V létě se mi ale osvědčily menší hloubky, a abych nemusel mít vlasce našponované přes celý tok, zvolil jsem druhý břeh.
První vycházku jsme si s kamarádem naplánovali na 1. července. Naše velká očekávání se vyplnila a hned od začátku se nám začalo dařit. Krajní pruty jsme umístili do rozsypané regulace, v podstatě na délku prutu. Prostřední pruty jsme vysunuli trošku dál, cca 10 m od kraje. Tímto krokem jsme se co nejméně blokovali a všechny pruty měli maximální šanci na záběr. Tohle rozmístění prutů má pracovní název “pyramida“. Strategie nám vycházela, protože jsme skoro každou vycházku udělali záběr na všechny pruty.
No ale abych se konečně dostal k nějakým rybám. Hned první noc se nám podařilo ulovit dvě krásné ryby, které přesahovali hranici 15 kilogramů. Záběry byly opatrné, ale souboje výživné. Lovili jsme relativně blízko jezu, kde byl větší proud a ryby zde měli dostatek kyslíku, takže makali jako koně. Ztrátovost ryb byla nulová, a to hlavně díky mé oblíbené a osvědčené montáži. Jsem zastánce rčení, že v jednoduchosti je krása, a tak se můj návazec skládá pouze z 25lb fluorocarbonu, antitanglu a háčku CS velikosti 4, na kterém dělám přesně 9 omotů. Za mě to funguje bezchybně, protože mi každý rok spadne opravdu jen pár ryb. Tentokrát jsem zvolil trošku delší vlas než obvykle, abych se vyhnul záběrům od menších ryb. Vzdálenost koule od háčku byla cca 5 cm.
Určitě je nutné se zmínit i o krmení a samotné nástraze. Druh krmení za mě není v letních měsících důležitý, protože voda je velmi teplá (v tomto případě okolo 24 stupňů) a jakákoliv nástraha se i za malého ataku bíle ryby, rozpadne relativně rychle. Důležitější je podle mě množství návnady. Já preferuji pouze pár kuliček bodově na montáž. Velké množství krmení nám sice může přinést hodně záběru, ale většinou od menších ryb.
Opět se tato strategie ukázala jako správná, protože se nám menší ryby vyhýbaly obloukem a v podstatě každý záběr jsme proměnili v krásnou rybu. Krmil jsem 24 mm boilies Oliheň z řady Easy Catch a chytal na kuličku stejné příchutě, kterou jsem ale předtím pořádně vysušil, aby vydržela nápor bílé ryby. Další noci probíhaly přesně podle mých představ. Udělal jsem vždy několik záběrů a pokaždé se ukázal i nějaký místní matador. Převážně se jednalo o klasické říční ryby – metrové šupináče, ale to vůbec nevadilo. Užíval jsem si to plnými doušky a ani jsem si nějak nevšiml, jak ten čas rychle utíká. Byly to dva týdny, co jsme tam s Radkem začali jezdit a už se to začalo projevovat. Záběrů ubývalo a kapry jsme chytali opakovaně. Rozhodli jsme se proto místo nechat pár dní odpočinout. Shodou okolností to vyšlo na přívalové deště, kdy se pěkně zvedla hladina a voda se zakalila. To byla ta správná chvilka na to se vrátit.
Den návratu jsme si naplánovali na úplněk. Já tuto fázi měsíce, jako někteří rybáři, úplně nevyhledávám, nikdy mi to nefungovalo. Tentokrát jsem tomu ale kvůli stavu řeky a prudce stoupajícímu tlaku věřil. Pruty jsme nahodili těsně před setměním úplně stejně jako předchozí vycházky. Do půlnoci jsme byli bez záběru, ale to nás od ranního náhozu neodradilo.
Ve 4:00 jsem montáže opět poslal do vody a šel zase zalehnout do spacáku. Nemohl jsem usnout, a tak jsem na mobilu procházel fotky velkých ryb z tohoto úseku. Mezitím mi jednou pípl hlásič, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože tu noc teklo velké množství bordelu a tyto pípance nebyly neobvyklé. Hlásič se ale po pár minutách ozval znovu, a když jsem se na prut podíval, tak jsem se zděsil. Vlasec vedl úplně podél břehu a když jsem zvedl prut, ryba byla ve vázce. Musel jsem ji natvrdo vyrvat ze stulíků a větví. Následoval dlouhý souboj, kdy jsem ode dna tahal pytel cementu.
Bylo znát, že je to velká ryba, ale když se poprvé ukázala na hladině, tak mi spadla brada. Byl to mohutný šupináč přes metr délky a hned po podebrání mi bylo jasné, že je to ryba okolo oné magické hranice. A taky že ano. Ručička váhy se zastavila kousek nad 20 kilogramy! Byl jsem štěstím bez sebe!
Po téhle noci záběry opět ustaly, ale neodradilo mě to a jezdil jsem dál a dál. Řeka už mi žádné ryby nevydávala a mně už se hlavou honilo, že je čas přesunout se dál. Rozhodl jsem se tam vyrazit na poslední dvě noci. Povedlo se mi docílit pouze dvou záběrů, z nichž jeden jsem proměnil opět v nádherného šupináče přes 20 kilogramů!
Tahle ryba mě opravdu namotivovala pověnovat se této části úseku i v podzimním období. Doufám, že budu mít i přes studium dostatek volného času. Na konec ještě jedna banální rada pro vás – ryba je často tam, kde byste to nejméně čekali.
